Colbert pronáší svůj projev zpoza oficiálního prezidentského řečnického pultu. Mluví z pozice horlivého republikána, bezmezného obdivovatele G.W.Bushe – a přehání tak okatě, že postoje „skalních republikánů“ vystavuje posměchu obecenstva v sále i milionů diváků u televizí a monitorů. Ale nejen to – z gest a mimiky je brzy jasné, že Colbert neparoduje jen nějakého anonymního skalního republikána, ale George Bushe samotného. A že si nebere servítky ani v nejmenším.
Během dvacetiminutového projevu se Colbert stačil dotknout spousty bolavých míst tehdejší americké politiky. V jednu chvíli například hřímá: „Věřím, že vláda, která vládne co nejméně, je nejlepší – a podle těchto měřítek jsme v Iráku ustanovili naprosto jedinečnou vládu!“
Největší část projevu ale Colbert nevěnoval americké politice, ale Bushovi osobně. U řečnického pultu označuje sám sebe – a tím i prezidenta, který sedí jen o pár metrů vedle – za „prostého muže s prostou myslí“. Zaujatě tvrdí do kamery, že předkládá lidem „pravdu nezkalenou racionálními argumenty“. Přiznává se, že nerad čte a nevěří knihám a dává najevo, že nechápe rozdíl mezi muslimy, židy a hinduisty. Jindy se zase Colbert v roli Bushova obdivovatele obrací přímo k prezidentovi a prohlašuje: „Obdivuji tohoto muže, protože věří ve středu stejným věcem, kterým věřil v pondělí, bez ohledu na to, co se stalo v úterý. Okolnosti se mohou změnit, ale názory tohoto muže se nezmění nikdy!“
Tolik ke Colbertově projevu. Celý jej můžete shlédnout na http://www.youtube.com/watch?v=BSE_saVX_2A
Video mě tedy překvapilo, zaujalo a pobavilo. Po druhém zhlédnutí mě ale napadla ještě jedna věc. Je to vlastně naprosto neuvěřitelná situace! Do té doby neznámý komik v přímém přenosu naprosto bez zábran zesměšňuje prezidenta USA, nejmocnějšího muže světa, před zraky milionů diváků. A nejmocnější muž světa nemůže dělat nic jiného, než sedět a poslouchat. Dovedete si představit třeba jen vzdáleně podobnou situaci v Rusku, Číně nebo Venezuele, ale vlastně i kdekoli jinde na světě? Pokud si v Rusku (a určitě zdaleka ne jenom v Rusku) dovolíte seriózně poukázat na nepravosti páchané vládní mocí, musíte počítat s tím, že po vás tvrdě půjdou, nebo vás rovnou zabijí (viz např. Anna Politkovská). V Americe můžete udělat z vlastního prezidenta v přímém přenosu úplného trotla a stane se z vás národní celebrita.
Jak všichni víme, svoboda slova je znakem demokratické společnosti, cenzura (včetně autocenzury) je nežádoucí a nepřípustná. Ale přece jen – nepřehnal to Stephen Colbert? Co si o Bushovi (a výhodách demokratického systému) asi myslí čínský prezident, když sleduje celý dvacetiminutový Colbertův výstup? Co byste řekli?